Martin/Octavia 1960

Tak po mnoha letech se vracím nostalgicky mezi majitele vozů se šípem ve znaku.



Plán byl započat již před cca 4 roky, kdy jsme s otcem koupili Octávii z roku 1960 v naprosto původním stavu, leč s karosérií dost napadenou korozí na známých místech.

Protože se mi hned nechtělo celý vůz rozebrat, rozhodl jsem se postavit nejdříve novou karosérii a pak do ní vůz přestrojit. To se táhlo cca 3 roky, kdy jsem koupil zprvu celkem obstojně vypadající karosérii na podvozku, již vyvařovanou (bohužel autogenem), tu jsem nechal opískovat, vyvařil jsem co kde bylo třeba, rekonstruoval celý podvozek, ale když došlo na finální pasování karosérie, celý boj jsem vzdal, protože bylo třeba zásahu karosáře (dost zásadně neseděla žádná z mnoha kapot) a po cenové kalkulaci opravy jsem se rozhodl raději kastli prodat.



V tu dobu se mi totiž naskytla koupě dle inzerátu skvěle vypadající octávie, včetně platných dokladů, jen odjet. Byla za cenu cca půlky ceny opravy té karosérie a následného laku, takže nebylo moc dlouho co rozmýšlet. Hned jsem vyrazil se na ten skvost podívat, projel jsem se s tím a přes evidentně překvapeného původního majitel ihned vůz odvezl po vlastní ose domů :-).



Cesta to byla opravdu dobrodružná. Cestou jsem chytnul hroznej plavák, foukal opravdu silný boční vítr, do toho déšť, kroupy... no prostě super jízda. Navíc auto bylo na silně podhuštěných zimních kolech, což mělo za následek v kombinaci se značnou vůlí na řízení, že vozidlo se neřídilo, ale spíše kormidlovalo. Reakční doba vozu se počítala v jednotkách sekund, což bylo pro kolegu, který jel se mnou velmi zajímavá podívaná, kdy jsem se při ďábelské rychlosti 60 km/h snažil přesvědčit Octávii, aby zůstala na silnici a moc nevybočovala do protisměru :-).



Stav při koupi byl následující:

vozidlo Škoda Octávia Super, z roku 1960

nepůvodní maska (dodána originální v silně předrenovačním stavu)

kulisa řazení předělána na podlahu

dělené přední sedadla

z podvozku fungovaly snad jen brzdy

neexistuje synchron na 3. stupni

při rychlosti vyšší než 65 km/h není přes rozvodovku slyšet ani vlastních myšlenek

karosérie nemá zásadních děr, krom kufru, kde je patrná silná koroze spoje kufru a zadního čela, opraveno přinýtováním 2 hliníkových pásků :-)

má to očividně nový lak z nedávné doby (spodek vozu a přední maska dost necitlivě ošetřeno pomocí Body), leč příprava byla zjevně dost odfláknutá, v laku je řada vad a klube se koroze na obvyklých místech, nicméně z cca 2 metrů auto vypadá obstojně a v tomto stavu chátrání to jistě nějaký ten rok v klidu vydrží. Až mě to naštve, přijde na řadu flexa, svářečka a bude nový lak



Původní plán byl tedy dostavět náhradní rekonstruovaný podvozek a přehodit na ni tuto karosérii.

Jak už to tak bývá, plány se velmi často s realitou dost míjejí. Po demontáži karosérie, krom zmíněného kufru, bylo třeba vyvařit prakticky všechna místa uchycení rámu do karosérie. Některý z předchozích majitelů, zřejmě nemaje svářečky, řešil spoustu děr opravou pomocí tmelu. To se ukázalo bohužel až po demontáži při použití hrubější síly.

Vůz má tedy v současné době opravenou podlahu (kufr, všechny úchyty rámu do kastle, levá trubka na hever).

Mezi tím jsem nechal ještě repasovat převodovku, rozvodovku a vyvážit kardan. Cílem bylo hlavně omezit hluk rozvodovky, kdy náhradní byla ve výrazně lepším stavu než ta původní, to samé převodovka. Ohledně kardanky už to taková hitparáda nebyla, zůstala drobná vůle mezi kardanem a unašečem na straně převodovky v tom drážkovaném hřídeli. To se bohužel ukázalo až později při první testovací jízdě. Ale dá se s tím žít, při nejhorším překvapivě původní kardananka vypadá slušně, ale zatím se mi to měnit nechce.



Ohledně motoru, původní dvanáctistovce asi moc koní nezbylo. Možná jsem zhýčkaný jinými vozidly, ale jízda s Octávií byla dost utrpení. Motor vůbec nešel za plynem, při koupi to jelo jen na sytič. V porovnání s mým druhým veteránem Wartburgem 311 s litrovým motorem to byl úplnej chcípák.

Shodou okolností, kdy už jsem měl připravený jiný dvanáctistovkový motor se mě kamarád jen tak mezi řečí zeptal, proč tam nedám rovnou patnáctistovku ? Vím, že se něco podobného dělalo do posledních dvanácettrojek, ale po chvíli googlení jsem zjistil, že je to téměř nesehnatelné zboží. On ale prý o jednom věděl a že se prý poptá. Netrvalo ani týden a volal, že tam motor stále je a tak jsem na nic nečekal a rovnou se pro motor vydal. Když jsem dojel na místo, ve změti mnoha věcí se v hloubce cca půl metru pod úrovní různého harampádí skutečně objevilo něco, co vzdáleně připomínalo motor. Šlo skutečně o 1500ccm motor, ale původně z nějakého pracovního stroje. Touha po výkonu tedy zvítězila nad originalitou a přes nutnou rozborku motoru, výměnu rozvodů, držáku uchycení motoru a důkladnou očistu jsem motor namontoval na nově připravený podvozek. Velkým plusem oproti originálu byla i nová spojka s již talířovou pružinou, což je velmi příjemná záležitost. Posledním prohřeškem oproti originálu je zachování nového reduktorového startéru, který na motoru byl, oproti správnému mechanicky ovládanému.



Nyní se snažím alespoň párkrát do měsíce s vozem jezdit, aby si vše sednulo a vychytaly se drobné nedostatky.