Tak jsem Olivku konečně dopravil domů z lakovny. Přeprava to byla vskutku blesková, protože zrovna na tu půlhodinku, co bylo potřeba začalo pršet a nechtělo se jednak moknout kámošům, co mi pomáhli s přepravou, tak ani mě, aby škodověnka hned za čerstva zmokla. Přeprava auta byla atrakcí pro všechny kolemjdoucí, protože tolik protažených ksichtů jsem na ulici nikdy neviděl, snad by jich tolik necivělo, ani kdybych stěhoval Ferrari. Už samotný přepravník (Škoda 120 L se čtyřmi metrákovými chlapy uvnitř, se zapřaženým pětimetrovým podvalníkem a další škodovkou na něm, byl příčinou otáčení hlav a několikrát i gestikulace vztyčeným palcem
