-> Jozka: Přesně. Nikdo nikdy nešikanoval a celá vojna byl ukrutnej veget :) Trošku mě mrzí, že jsem od vojny neměl příležitost setkat se s některým se spolubojovníků, zvlášť těch služebně starších, abych jim moh při nostalgigickým vzpomínání připomenout, že se vůči "mladejm" chovali jako prasata. Ale i já mám jeden šikanistickej škraloup! :) Prakticky celou vojnu jsem strávil jako velitel družstva na různejch příjímačích a KŘK, což byly takový ostrovy "předpisový" vojny alias gumárny. Jednou jsem naznal, že v naší velitelské cimře je už nehoráznej humus, tak jsem požádal(zdůrazňuji :) 2 klofáky, aby to v rámci večerního úklidu vytřeli u mě. Jenže tam vtrhnul podpraporčík přezývaný "Stoupa", neřek tak ani tak, potichu to napsal do hlášení a druhej den jsem musel tu krutou "šikanu" vysvětlovat u velitele základny. Byl to jeden z mála gumáků, který nedělali tenkrát armádě ostudu, ale neměl rád tvrdou šikanu. Čili tomuhle jsme se společně zasmáli, ale místo degradace jsem dostal trest v podobě natažení koaxu od společné antény do všech ubikací na základně

Fin. prostředky omezené, tož do jednoho baráku se to natáhlo vojenskou telefonní dvoulinkou na hulváta :) Signál zašumněnej jaxviň, ale 3 programy fungovaly, takže splněno :)
A pak ještě, a za to taky stydím, nám jednou přivezli obědy na střelnici a jako zákusek byl můj oblíbený věneček. Shodou okolností měli ten den dávat večer v telce nějakej pro ČSFR důležitej fotbalovej zápas. Tak jsem v kruhu svých podřízených prohodil: "Pánové, při střelbách si vedete dobře, dnes večer je v televizi fotbal a já miluju věnečky..."
Po chvíli se mi na víku od ešusu sešlo dobrovolně asi 7 věnečků :)