Mně to nedá, abych sem nenapsal moje vzpomínky na autoškolu (v rámci výuky opraváře lesních strojů), kde nejvetším zážitkem byla stará Liazka, kde absolutně nic nefungovalo a výbušný instruktor, kterému v krvi kolovala moravská krev. Jeho výuka prakticky probíhala stylem absolutního ticha, do doby, než žák udělal chybu a pak následný řev.
Na druhou stranu nás nutil porušovat dopravní předpisy. Např. stylem, že když na přechodu už půl hodiny stála bába a čekala, až jí někdo zastaví, pravil jenom : " nezastavuj, ta teprve dochází"
Zážitků bylo opravdu hodně, ale nejvíc se mi v hlavě zaryla ta, kdy mě nutil předjet traktor s vlečkou (schodou okolností, taky autoškola).
Na tom by nebylo nic divného, kdyby cesta nebyla třetí třídy, do kopce a ještě "esíčko". Vidět tam bylo daleko, o to nejde. Ale přeci jen jsem s tou šířkou bojoval i na prázdné, rovné silnici, natož tady. Spocen až na prdeli jsem však slavnostně předjel. A od té doby se, za volantem, nebojím snad ničeho.